Klement Gottwald a Emanuel Moravec - jak daleko, tak blízko

sobota 30. březen 2013 23:06

V čem se zásadně liší osudy dvou velkých zrádců československých - Gottwalda a Moravce? Asi predevsim  v tom, že u Gottwaldova hrobu se dosud schazejí Ti, kteří stále vzývají jeho ducha a mohou v denním životě stále škodit. Je smutným, ale logickým důsledkem, že sklízíme a budeme sklízet plody naší neschopnosti kouknout se do zrcadla a říct "už dost!"

Když tak v posledních dnech procházím titulky článků na webu, je mi z toho nedobře.  Prolínají se mi vzpomínky z cyklu Příběhů 20. století. Ty vzpomínky často velmi jasně ukazují starou pravdu, jak blízko k sobě měly nacistický a komunistický režim a jak se shodly v perzekuci lidí, kteří se nechtěli podřídit jejich ideologii. Příběhy často velmi statečných lidí. Jaký to protiklad k vyjádřením komunistického šéfa o jeho "nároku na Jana Palacha". Zachytím také zprávy o licitacích o umístění manželky exprezidenta, dcery loajálního úředníka klerofašistického Slovenského štátu, která si chce jistě také urvat svůj díl - v tradici nenasytnosti a nabubřelosti společné členům této rodiny spojené s nedostatkem osobní úrovně. Inu, svůj stín nepřekročíš a je mnoho pravdy na tom, že jablko nepadá daleko od stromu. Nakonec svůj stín nepřekročí lidé nikoliv proto, že to nelze, ale hlavně proto, že nechtějí. 

Vzpomínám si na výrok jednoho současného historika - snad spíše smutné konstatování: "Většina lidí není schopna (nebo ochotna?) se z historie poučit." 

Nedávno jsem se koukal na některé díly z cyklu historie.cs, které mě nabudily k úvahám a hledání historických zdrojů. Musím říci, že mě až zarazily podobnosti v rozpadu a formách zrady společné pro Emanuela Moravce a pro Klementa Gottwalda. Ani jeden z nich nezačínal za První republiky jako jednoznačně negativní postava, ale oba tak končili poté, co se těšili ze zneužívání moci. Oba měli ruce zbrocené krví statečných, oba byli služebníky cizích mocí, jeden jako malý český Goebbels, druhý jako malý český J.V.Stalin.

O postavě protektorátního prezidenta E. Háchy si člověk může myslet, že byl slabý, že selhal, ale zcela zjevně neztratil jistou dávku lidskosti. V případě Moravce a Gottwalda to zcela jistě neplatí. Moravec skončil vlastní rukou v květnu 1945 a jeho ostatky jsou zahrabané někde na Ďáblickém hřbitově. Oproti tomu Gottwald má stále hrob, u nějž se scházejí beztrestně jemu podobní. Ježto jsme nebyli schopni vyrovnat se s minulostí alespoň tak, že bychom pojmenovali zločiny komunistické vlády, nedokázali jsme ji ani postavit mimo zákon, budeme za to platit. Dokonce naše soudnictví nebylo schopno se vyrovnat s takovými kreaturami jako K. Vaš (zato mělo problém rehabilitovat některé jeho oběti). 

Místo toho je blízkým spolupracovníkem současného prezidenta zvoleného přímými volbami člověk, který zastával pozici šéfa SSM - tedy ekvivalentu reichsfuhrera Hitlerjugend. Navíc byl ve výkonných politických složkách - působil na pozici předsedy ONV. Tedy v nacistické hierarchii by ekvivalentem byla pozice Kreisleiter, možná Gauleiter župy. 

Kdyby se něco takového stalo v Německu, spolkový prezident by se zodpovídal veřejnosti. U nás je to tolerováno - hlavně, že "náš lidový prezident" nás nestaví do pozice, kdy bychom museli začít přemýšlet o tom, co je dobře a co špatně. Jak moc jsme my nebo naši rodiče kolaborovali s režimem a jak  moc jsme tudíž spoluviníky.  Proto mu budeme tleskat za všeobecně sdílené lži a polopravdy zavedené již komunistickými vykladači dějin a ideology. 

Ano, je to smutný pohled do minulých dvou desetiletí - místo osobnosti formátu Konrada Adenauera jsme měli a máme Klause a Zemana. Místo pravdivé a bolavé reflexe pokračování pohodlné sdílené lži. Snad jediná naděje je, že aspoň trochu nastane to, co se stalo v Německu, když dospěla generace dětí šedesátých a sedmdesátých let. Dětí rodičů, jež se podíleli tiše nebo nahlas na nacistické správě věcí veřejných - a tihle mladí se začali ptát: "Tati, mami, co jste to dělali?".

Je velice poučné kouknout se na dokumentární cyklus o Albertu Speerovi kde hovoří jeho děti a vyjadřují se k citlivým otázkám o vině svého otce. Je vidět, jak je to citlivé tema. Mají mé uznání za to, že do toho šli. Stejně tak jsem zaznamenal podivuhodné vyjádření dcery prokurátora Vaše - té paní si velmi vážím za to, jak se postavila k takovému stigmatu, i za to, že byla ochotna mluvit se synem gen. Heliodora Píky, jednoho z lidí které Vaš zavraždil. Takže není pravda, že nejsou pozitivní příklady, že to nelze. 

Protože ta dnešní krize hospodářská a společenská je podmíněna důsledky rozhodnutí lidí, kteří se dostali do pozic elit moci v uplynulých desetiletích. A jejich obecná amorálnost a účelová pragmatičnost jednání vychází z vzorů "úspěšných" z doby kdy vyrůstali, z doby lži a ohýbání se, politikaření a zavírání očí, omlouvání si vlastní slabosti a křivosti po vzoru všech kolaborantů - "kdybych tu nebyl já, kdo ví.. Jaká svině by tu asi byla?". Takže z dob, kdy vzorem byli takoví Gottwaldové a Moravcové. Čemu se tedy divit, že věci vypadají tak, jak vypadají? 

Petr Y. Žemla

FanyRE: Tleskám...17:071.4.2013 17:07:10
JAPGottwalda bych za zrádce nepovažoval.20:4331.3.2013 20:43:43
josef hejnaMpžná si o Moravcovi něco přečtěte.16:5131.3.2013 16:51:19
Milan JirásekDodatek.10:4731.3.2013 10:47:18
Milan JirásekTleskám pane Žemla.10:2531.3.2013 10:25:44

Počet příspěvků: 5, poslední 1.4.2013 17:07:10 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Y. Žemla

Petr Y. Žemla

Reagovat chci na to, co mě aktuálně osloví, Možná někdy hodně daleko od aktuálních problémů diskutovaných na prvních stránkách medií.

Profesně s zabývám IT technologií v enterprise aplikacích - hlavně testováním a architekturou. Ovšem nezapřu, že jsem vzešel z kořenů fyyziky a přírodních věd vůbec. Druhým úhlem pohledu je psychoterapeutický přístup - dá se říci praktická filosofie a náboženství v denním životě,. Snažím se ctít jedno klasické zenové úsloví - Každý den je dobrý den...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy